Emaily z cesty do Sýrie

Deníky a zážitky nezávislých cestovatelů ze zemí Středního Východu
Odpovědět Téma
Avatar uživatele
leschek
Administrátor
Příspěvky: 1843
Registrován: 23 Říj 2005 20:22
Tykání: Ano
Kontaktovat uživatele:

Emaily z cesty do Sýrie

Nepřečtený příspěvek od leschek » 07 Srp 2007 00:37

Emaily z cesty do Sýrie


Obrázek
Libor, ten, se kterým jsem cestoval po Pákistánu, mi dovolit uveřejnit jeho emaily z cesty stopem do Sýrie a zpátky. Je to docela dobrá četba, tak si to užijte jako jsem si to užil já.

Email č.1

Ahoj lidicky.

Tak jsme tedy v Istanbulu. Reknu vam - slo to misty skutecne ztuha. Prvni den jsme zacali stopovat az v pul dvanacte, ale presto jsme ten ten dojeli az do Madarskeho Szegedu, coz je 650 km. A pak se to zvrtlo a zacali jsme mit hroznou smulu. Celou noc nas zrali komari a dalsi den byl opravdu kriticky. Od 8 rano do 8 vecer jsme ujeli jen 20 km, do toho nam zacalo vydatne prset, srbsti policajti nas zacali premlouvat,at jim dame 40 euro. To jsme nechteli a tak vyhrozovali, ze to budou resit pres centralu a bude nas to stat 80 euro. Ale nastesti jsme je pasivnim odporem asi po ctvrthodine odlakali a oni odjeli.

Ten den jsme se pohli jen na kraj Beogradu, kde jsme za naprosto nejsilenejsich podminek "prespali" - tzn. kazdy jsme si 2x na stridacku pul hodinky zrimli a druhy hlidkoval. Prselo celou noc. Rano taky prselo a byla hrozna zima. Belehrad jsme prejeli mestskymi autobusy a stopovali za Belehradem, ale nikdo nam nezastavil hodiny a hodiny, tak jsme se nakonec vratili do Belehradu a jeli vlakem do Sofie. Ze Sofie uz jsme pak v pohode dostopovali do Istanbulu, kde se ted nachazime. Spime ve stejnem hostelu, jako jsem spal ja loni. Stve me, ze tady maji misto pocitacu elektronicky odpad. Zkusim vam poslat par fotek, uvidime, jestli se to povede.

Zitra rano vyrazime dal na vychod stopem. Nikde se nehodlame zastavovat, takze se ozvu nejspis az ze Syrie, tedy za 3-4 dny.

Libor

Email č.2

Ahoj krajane,

posilame vam pozdrav z vonaveho Damasku. Tentokrat to neni ironie, jako kdyz jsem psal z "vonaveho" Pakistanu. Vsude voni bud kvetiny, kava, ochucene tabaky, kardamom, sladkosti nebo DYM Z VYFUKU aut, autobusu a mopedu.

Cestovni plan z Istanbulu jsme splnili na 150 procent. Planovali jsme dostopovat za 3 dny na syrske hranice, ale dostopovali jsme za 2,5 dne az sem do Damasku - dalsich 400 km od hranic. Z Prahy do Damasku jsme tedy na cestovnem zaplatili jen 400 kc za vlak z Belgradu do Sofie, tramvaj v Sofii, tramvaji v Istanbulu jsme jeli na cerno. Ale platili jsme jeste trajekt z Evropy do Asie - 20 kc. No a pak uz jen posledni ridic si od nas vyzadal 100 liber - 40 kc za 170 km.

Ubytovali jsme se v prekrasnem hotylku za 180 kc za noc a hlavu. A vubec, cele mesto je takove pekne a lidi jsou moc fajn. Nikdo tu na nas nehaleka jako v Istanbulu nebo v Teheranu, jen se usmivaji a nekteri slusne pozdravi. Musim ale vynechat prodavace, kteri scitaji 25 + 5 = 50, kteri prodavaji kilo caje za 240 liber a 50 gramu za 25 liber, nebo kteri vraceji 50ku kdyz platim ctyricet stovkou a podobne podnikavce. Taky nas stvou vsichni ridici - vsichni troubi. Zakladni vlastnost automobilu je vedle 4 kol, volantu a funkcniho motoru predevsim funkcni a co nejprotivnejsi klakson. Provoz na dalnici nas taky pobavil. Cetl jsem, ze v pravem pruhu dalnice lze spatrit stanek se zeleninou a v levem traktor (mozna kdyz predjizdi stanek se zeleninou). To jsme nevideli, ale za 170 km po dalnici jsme videli v pravem odstavnem pruhu jet v protismeru aspon 15 aut, nekonecne mnoho motorek, chodcu a cyklistu. Ovsem dostal nas ridic jedouci v protismeru vedle leveho pruhu.

Obrázek

Dalsi zajimava vec je portret prezidenta. Visi na 2 ze 3 domu, v kazdem druhem obchode jsou aspon 3 fotky s oblicejem v ruznych pozach, na oknech v aut to visi, na autobusech, na ksiltovkach. Kdo si chce splhnout, pana prezidenta ma i na tricku. Premysleli jsme s Emilem, jestli to nahodou nema nekdo vytetovane i na zadku...

Po 2 nocich v Damasku asi zitra dal razime do starovekeho mesta Palmyra. Za par dni zase napisu.

Libor a Emil

Email č.3

Ahoj Cesi,

po delsi odmlce se Vam opet hlasime, tentokrat z mesta Hama. Nas pobyt v Syrii pomalu konci. Jeste jednou prespime tady v Hame a pak jednou v Halabu (Allepo).

Damasek je dost odlisny od zbytku zeme, hlavne od vychodni casti. Z Damasku jsme se premistili do Palmyry, mestecka nove vyrostleho vedle antickych ruin. Sloupy jsou pekne, ale nektere skupinky mistnich lidi svymi vlastnostmi pripominaji hejno ovadu. "Hello mister!" "How are you!" "Come here!" "Come to see my hotel!" "Hey! Come here!" "Hey mister! Common!" "Where you from!" Whats your name!" "Hello hello hello"
Pojdte si zajezdit na mem velbloudovi! "Ne" "Velmi levne" "Ne, dekujeme" "Pojdte na velblouda" "Ne, bezte pryc" "Hej! pojdte sem! Delejte! Heeeej! Helooou!" A tokovyhle lidi se na vas vyroji cele hejno, hlavne kdyz mate na zadech tezky batoh. Nastesti obyvatele zbytku Syrie jsou povetsinou (dulezite sluvko) velmi mili. V Palmyre jsme se skvele a levne ubytovali - 300 liber, tj 120 korun za oba za pokoj blyskajici se cistotou, s vlastni koupelnou a hajzlikem a s vypnutou klimatizaci. A Majitel Muhammad je moc mily pan. Ze nas tak dobre a levne ubytoval, dal jsem mu na pamatku par pohledu Prahy. Ukazal nam kolekci pohledu z jiznich Cech, kterou mu venovali nejaci Cesi pred nami.

Po Palmyre jsme pokracovali dale na vychod. Navstivili jsme starobyle mesto Dura Europos u reky Eufrat. Pekne jsme se tam ohrali...:-) Jestli si stezujete, ze mate v Cesku moc horko, zkuste si predstavit, jak je v opravdovske pousti pri polednim slunku ;-). Chteli jsme prespat uvnitr hradeb Dura Europos, ale Emil se hrozne bal "jedovatych" jesterek, ktere behaly vsude kolem nas.:-D. To me pobavilo. Pravda ale je, ze jedovati hadi a skorpioni by se tam vyskytnout klidne mohli. Ale nez jsme rozbili tabor, prijel k nam na motorce spravce zricenin a rovnou rikal, ze tam spat nemuzeme, ze by nas ustknul had. No a misto toho nam nabidl, abychom prespali u nej na strese. Moc hodny pan. Rano jsme si s nim pak jeste dali suprovej preslazenej arabskej caj. Zde jsme se ocitli velmi blizko Iraku, nejakych 28 km vzdusnou carou. Kdybychom hodili do Eufratu papirovou lodicku, tak by ji tam meli za slabe 2 hodinky. Z dostrelu irackych kulek jsme se vzalili za poznavanim dalsich hromad stareho kameni, a sice do mesta Rusafa kousek na jih od prehrady Al Assad. Toto misto me velmi nadchlo, Z pisku trci zbytky zdi, ktere maji tvar jako krokodyli zuby, tu a tam nejake propadliste a dal jen piskove kopecky. Atmosferu dotvari horizont mizejici v oblacich poustniho prachu, ktery zene vitr horky jako z fukaru v satnach na bazene. Uplne jsem roztal, kdyz jsme nasli v zemi otvory do vodniho rezervoaru (vyschleho, ovsem). Dokonce tam vedly schody a dalo se tam slezt. Jeste tentyz den jsme dojeli do Homsu. V pruvodci mame u tohoto mesta jen jediny "budget" hotel, tak jsme nemeli na vybranou. Interiery byly vice nez ohmatane, Emil si stezoval zvlaste na zalostny stav toalet, ktere skutecne pachly na sto honu. Alespon prosteradla se zdala byt cista. A pritom jsme zde zaplatili mnohem vice nez v Palmyre (550 liber - 220 korun za oba). Nicmene vyspali jsme se pekne... Dalsi den nas cekal krizacky hrad Krak des Chevaliers, ktery celkem stal za to. Ale foukal tak silny vitr, ze uz jsme pomalu meli problemy udrzet se na nohou.

Obrázek

Zde v Hame jsou velmi zajimava drevena kola vysoka az 20 metru (pouzivali je pry jiz od 5. stoleti az do prichodu pana Diesela a Benze), ktera zvedaji vodu z reky a pousteji ji do akvaduktu, ze kterych se zavlazovala okolni pole. Dnes se stale toci a pousteji vodu do akvaduktu, aby o 50 metru dal udelala vodopadek.

Cestujeme vetsinou autobusem. Je neuveritelne levny, klimatizovany cca 20 haleru na kilometr. Tim se ale neda dostat uplne vsude. Tam, kam nejezdi autobus, jsme lehce dojeli stopem a uplne zadarmo. Je to jednoduche, proste ukazete palec a jedete. Zastavi prumerne 3. auto.

Jeste nas tedy ceka Halab a pak Kapadokie v Turecku. Je tu pekne, ale domu se tesim moc...:-)

Libor a Emil

Email č.4

Ahoj lidičky,

cca 15:OO místního času jsme opět zpět v Praze. Po vyčerpávajících skoro 4 týdnech v polních podmínkách máme opět k dispozici čistou postel, skříně, koupelnu, lednici s jídlem, elektrické osvětlení, automatickou pračku a jiné vymoženosti české domácnosti.

Na cestě jsem se vám již neozval, protože od Halabu až do Prahy jsme nespali v žádném hotelu a nebylo tedy vhodné courat po městě s batohem na zádech a hledat internetovou kavárnu.

Jako správní stopaři jsme dojeli ze Sýrie až do Prahy celou cestu stopem. Výjimkou byla jen příměstská doprava Istanbulu a pak autobus v Bulharsku do Burgasu z takové P****E u tureckých hranic, kde jezdilo 1 auto za 5 minut (včetně traktorů, místních zevlů a aut narvaných až po střechu) a žádné z nich nezastavilo asi 3 hodiny. Ale na východ od našich hranic nikdy nevíte, čím se svezete. Například jsme jeli na korbě náklaďáku. Jednou nám také zastavil Ford connect (něco jako pickup, menší než dodávka). Viděli jsme, že na těch 2 sedadlech, které tam jsou, už někdo sedí. "No nic," řekli jsme si, "proč bychom se nesvezli v nákladovém prostoru..". Ale když jsme otevřeli plechové šoupačky, přivítalo nás 6 pasažérů, kteří hbitě loupali zrníčka. Jelo nás tedy 10 v autě pro 2. Říkali jsme si - co by se asi stalo českým policistům, kdyby takové šoupačky otevřeli!:-) Nevím nevím, jestli by se udrželi na nohou:-D.

V Bulharsku jsme v přímořském letovisku Kiten navštívili Emilovu přítelkyni Stilku a její rodiče a kamarádky. Načerno jsme přespali v jejich penzionu a špínou z tureckých polopouští jsme málem ucpali kanálek v koupelně. Kiten byl po Turecku a Sýrii veliká změna. Mě to přišlo jako matějská pouť. Davy lidí, všude obchody a restaurace a hotýlky a světýlka a hlasitá hudba. Ale bylo fajn, že jsme si po 3 týdnech dali vychlazené pivečko a dokonce vepřo knedlo zelo. (V tamních restauracích často mají menu v češtině a nabízejí česká jídla).

Obrázek

Pak jsme celkem snadno dostopovali do rumunské metropole Bukurešti. V Rumunsku je všechno na první pohled mnohem více ošuntělé a každé 3. auto je stará Dacia. Vyfotil jsem si stanici metra, ale v moment domáčknutí spouště paní dozorčí spustila hlasitou sirénu. Fotka se ale povedla a nikdo na nás naštěstí nevyběhl.

Přes Rumunsko jsme to měli do Maďarska více než 500 km. V Bukurešti jsme přespali na poli naproti Carrefouru, kde jsme si ráno koupili snídani. Nestopovali jsme ani 10 minut a měli jsme stopa na 350 km, tedy skoro 2/3 celé naší trasy přes Rumunsko. Když jsme vystoupili, jen jsme si dali banán, vyčůrali se a než jsem stihl napsat ceduli s městem, kam jsme se potřebovali dostat, Emil stopnul italskou dodávku jedoucí do Itálie, tedy přes Budapešt a dále. Měli jsme tedy stopa asi 700 km, což bylo šílené. Předpokládali jsme, že Rumunsko uvidíme už jen z okénka a říkali si, jaká je Rumunsko pohodová země na stopování. Ale asi po 3 hodinách se zeptali, jestli to je v pohodě, když jim dáme jen 100 euro (3000 kč). To bychom jim vlastně úplně zaplatili benzin. Vysvětlili jsme jim, že v Evropě se jezdí stopem vždy zadarmo (rumunsko je již členem EU). Ale oni jen suše odpověděli: "No jo, ale tohle je Rumunsko!" (měli italskou spz, ale byli to Rumuni). Ale stejně jsme měli radost, protože jsme jim nic nedali, vystoupili a měli za sebou dalších 200 km. Z Rumunska tedy zbývalo jen 50 km. Stopli jsme další auto a ti překvapivě jeli taky do Budapešti, ale řekli: "Já nevím, kolik to do Budapešti stojí. Kolik zaplatíte?"

V Rumunsku se za stopa běžně platí. Měli jsme velké štěstí, že jsme ho skoro celé přejeli zadarmo a za jediný den. Další den, už v Maďarsku u Budapešti jsme měli ještě jeden kontakt s Rumunem. Zastavil a ptal se jen na jediné: "Máte peníze? Máte peníze? Máte peníze?" Popřáli jsme mu šťastnou cestu a o 5 minut později nám zastavila supr Maďarka, která nejen že nás svezla a nechtěla po nás peníze, ale naopak nám peníze nacpala. Vůbec nechtěla připustit, že bychom si je nevzali. Bylo to 1000 forintů (100 kč). Řekla, ať si něco dáme v Mekdonaldu. Tak jsme také učinili.

Poslední noc byla fajn. Bylo dost mraků a báli jsme se, že bude pršet. Ale spalo se nám dobře a nepršelo. Navíc ráno jsme za chvilku stopli Chorvata, který nás odvezl na odbočku na Bratislavu (on pokračoval na Vídeň). Byl moc milý a každému nám dal 2 výborné hrušky, kterých měl v kufru 2 kýble.

Obrázek

A odtud, představte si, jsme měli stopa až k Národnímu muzeu. Dost dobré, z Mosonmagyárováru přímo do Prahy jedním autem = 350 km!

No a to je konec výletu. Nic důležitého jsme neztratili, nový foťák cestu přežil ve zdraví, nikdo nás neokrad ani neunes a viděli jsme velkou spoustu zajímavých věcí.

A kam pojedeme příště? Těžko říct co bude za rok, ale mám 3 kandidáty: 1.Indie 2.Jemen 3.Thajsko.

Libor a Emil
Naposledy upravil(a) leschek dne 22 Pro 2011 02:00, celkem upraveno 1 x.
Důvod: Uprava BBcodů

baobaba
Příspěvky: 7
Registrován: 28 Ún 2014 09:04
Tykání: Ano

Re: Emaily z cesty do Sýrie

Nepřečtený příspěvek od baobaba » 03 Bře 2014 14:59

perfektní článek. normálně jsem se na chvílí vnořila do vašeho cestování.

Avatar uživatele
leschek
Administrátor
Příspěvky: 1843
Registrován: 23 Říj 2005 20:22
Tykání: Ano
Kontaktovat uživatele:

Re: Emaily z cesty do Sýrie

Nepřečtený příspěvek od leschek » 03 Bře 2014 17:23

Libor píše výborně. Snad se mi ho podaří ukecat, aby sem poslal zážitky z cesty na kole po Ománu.

baobaba
Příspěvky: 7
Registrován: 28 Ún 2014 09:04
Tykání: Ano

Re: Emaily z cesty do Sýrie

Nepřečtený příspěvek od baobaba » 04 Bře 2014 10:51

aach jo tak takový život se mi už asi nepodaří mít. jenom když můj synek vyroste, pak se bude toulat světem se mnou.

Avatar uživatele
leschek
Administrátor
Příspěvky: 1843
Registrován: 23 Říj 2005 20:22
Tykání: Ano
Kontaktovat uživatele:

Re: Emaily z cesty do Sýrie

Nepřečtený příspěvek od leschek » 05 Bře 2014 22:41

Já potkal v Pákistánu švýcarsko - anglický manželský pár, který cestoval s dvouma klukama, kteří v té době měli 4 a 6 let. To už za sebou měli několikaměsíční cestu z Evropy do Asie (po zemi) a několikaměsíční práci (učení angličtiny v Číně. Jestli čteš anglicky nebo německy, tak mají výborný blog.

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Nejsou tu žádní registrovaní uživatelé a 1 host